Jsou světla, která nevidíme

All the light we cannot see

Úžasně propracované postavy, sympatická retrospekce, která nutí přemýšlet.

Napříč době ve které se román odehrává, působí poklidným dojmem. Alespoň Mariiny úseky. To, jak žije Werner už tak poetické není.I přesto příběh spěje tak nějak automaticky k jejich setkání. V podstatě s ním čtenář počítá. A možná tajně, ve skrytu duše, doufá v to, že se z příběhu stane slaďák. Že ti dva spolu zestárnou. Ale přiznejme si, může tak tento román skončit? Nebyla by to škoda? Neočekáváme od těchto knih alespoň malý šrám na duši? Možná. Anthony Doerr mě v tomto ohledu rozhodně nezklamal. Vlastně mě nezklamal v žádném. Napsal nádherný příběh, který mě donutil se zamyslet. Zamyslet se nejen nad válkou a lidským utrpením, ale i nad vlastním pohledem na svět.

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s