Skotsko 2016 – podruhé

08af6c89-bba3-49e1-a2f7-88760cbad23fJá se tam vrátila. A ani to dlouho netrvalo.

Dne 17. července jsem se vydala vstříc svému zatím největšímu dobrodružství. Již podruhé v tomto roce jsem měla zamířit do Skotska, ale tentokrát sama. Chtěla jsem si udělat FCE a řekla jsem si, že čtrnáct dní intenzívního jazykového kurzu v Edinburghu mi může jen prospět.

Nehodlám sem vypisovat všechny své zážitky, ale dám se to, co jsem si psala ve volných chvílích, možná postupně přibudou další vzpomínky.

Moje hostitelská rodina je jak z romantického filmu, mladý pár do třiceti let, dvě malé děti. Blaine je šestiletý Zmijozel, blonďák se zelenou školní uniformou, so sweet… Rhie byly dva roky, má takovou tu dokonalou dětskou inteligenci a je spiklená s námi děvčaty, mám totiž ještě dvě spolubydlící, Španělku a Italku, obě zhruba v mém věku. HostMum dost dobře vaří, nabízela nám i haggis, ale ten jsme svorně odmítly.

Tak tohle je to, co jsem vždycky chtěla. Sedím ve třetím patře knihkupectví, v kavárně. Dala jsem si cappuccino a čokoládový cukie (oni to opravdu píšou takhle). Na klíně mi leží Atlas mraků v originále, já si ho opravdu musela koupit. Cítím se tak…, ne, pro to není slovo.

Byla jsem na výstavě impresionistů, Monet je vážně nejlepší, Daubigny je ale taky skvělý a Van Gogh je báječný… Ta doba musela být neuvěřitelná.

Teď sedím zase v tom knihkupectví s výhledem na edinburský hrad a piju čaj. K lehkému obědu jsem si dala ovocný sálat. Nevím, kdy odsud odejdu, ale moc se mi ven nechce, i domorodci říkají, že to není really nice weather, což pro Středoevropana znamená něco ve smyslu “chcípneš na hnusný počasí jenom vystrčíš nos z baráku”. 

Asi jsem si ten čaj louhovala moc dlouho, je silnější než presso. Sedím vedle cedulky s nápisem Wi-Fi available, ale nechytím ani Wi, natož potom Fi. Pozoruji své okolí a nikdo neodchází, myslím, že nikomu nebude divné, když tu zůstanu lehce přes hodinu. Štve mě, že jsem si s sebou nevzala propisku, mohla jsem psát pohledy.

Až se odhodlám čelit mrazivému počasí, vydám se na Scott Monument. Když jsem ho poprvé viděla, měla jsem pocit, že ho znám. Včera jsem trochu googlila a … bingo! Natáčela se tu jedna z nejlepších scén Atlasu mraků.

Až (jestli) zdolám 278 schodů nahoru i dolů, zamířím ke Calton Hill. Už jsem tam sice byla před měsícem, ale je to nádherné místo. Až na ten vítr…

Už jsem na Calton Hill. Scott Monument je fantasický, opravdu je z něj vidět celé město (teda kromě té části, kde bydlím já, ta je schovaná za Artušovým sedlem). Ty schody nejsou tak zlé, jak jsem očekávala.

Jsem nervózní z těch FCE, nejsem si jistá, že je udělám. Jackie říká, že jo, ale co ta ví. Jen pár desítek let učí AJ :D. Dneska půjdu do studijního salónku a budu dělat poslechy. Měla bych si zkusit napsat článek.

Nakonec jsem psala recenzi, týkala se seriálu Sherlock. Měla mít zajímavý titulek, vybrala jsem Brainy is new sexy!, docela upoutá pozornost, ne?

Byla by asi docela náhoda, kdyby na tenhle článek narazil někdo, kdo uvazuje o jazykovém kurzu v zahraničí, ale kdyby se to stalo, musím tuto zkušenost jedině doporučit, už jsou to skoro dva měsíce, co jsem se vrátila a pořád nemůžu to město a lidi dostat z hlavy.

Ještě malá poznámka. V den odletu začínal prodej Cursed Child, můžete hádat, koupila jsem si ho?

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s