Skotsko 2016 – poprvé

Na konci června vyrazilo asi 40 lidí z naší školy do Skotska. Viděli jsme toho spoustu, ušli jsme milióny kroků a mně se splnil sen, vždycky jsem chtěla tu krásnou zemi keltů vidět.

Mám několik krátkých bezprostředních zápisků, které jsem většinou psala v autobusu při přejezdech. S odstupem si člověk vybavuje věci trochu jinak, a tak mi tohle přijde docela zajímavé.

Miluju moře. Než jsme se vylodili, šli jsme se podívat na příď. Azurové moře houpalo, létali kolem nás racci a na obzoru vystupovala britská pevnina.

U kláštera Jedburgh mají moc dobrý kafe. Krajina se tu začíná zvedat, kopce jsou bambulatě měkké. Po cestě ke klášteru Melrose jsme viděli nízkou horu, ze které vyjede se svými hrdými rytíři král Artuš, až ho bude Británie potřebovat. Doufám, že se bude ještě chvíli nudit. Právě v Melrose je pohřbené srdce nějakého Roberta nevím-jak-dál, byl to Skotský král a chtěl, aby jeho srdce pohřbili v Jeruzalémě, to úplně nevyšlo, tak ho nechali tady.

Falkirský rotační lodní výtah je vážně chytrá věc, využívá nejjednodušší fyziku, o to je působivější.

Po cestě z Falkirku do Glasgow jsme potkali Kelpies, bájné koně s nádhernou hřívou. To zní fajn, ale celý příběh je mnohem zajímavější a možná i trochu děsivý. Kelpies byla mýtická stvoření, která na sebe brala podobu krásných koní, ještě krásnějších žen nebo chlupatých mužů, kdo se jich dotknul, nemohl se již pustit. Kelpies vběhli do vody, jejich oběť se utopila a oni ji celou, kromě jater, snědli. Játra jsou Skoty považována za sídlo duše (whisky je spirit a spirit je duše; játra, whisky… – docela tu logiku vidím).

Na Wallace Monument jsme se podívat nejeli, bylo moc ošklivě a pozdě. Co čekali, je to Skotsko, že tu v červnu nebude pršet? Pfff!

V Glasgow bydlíme v takovém naplesnivělém hostelu. Říkali nám, že největší město Skotska má tři centra a v jednom z nich bydlíme, náš odhad je, že měli na mysli centrum kulturní, historické a smažek, hádejte ve kterém bydlíme my.

Ráno si všichni stěžovali, že mají záda propíchaná pružinami z matrací, já spala jako mimino. K snídani jsem měla tousty, sýr a naběračku fazolí (těmi si u mě hostel dost polepšil). Do Edinburghu jsme vyjížděli o 15 minut později. Ta snídaně za to stála. Jo, a ještě jedna věc je na ubytování super, po parapetu se nám prochází racek.

Já se sem vrátím. A nebude to dlouho trvat.

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s